pátek 15. července 2016

Na cestách...

Tak nějak se občas zamýšlím na silnicích a cestách. Jak musíte být ve střehu a pozorujete to dění a jste ve vzájemných interakcích s ostatními účastníky silničního provozu, napadá vás spousta myšlenek, anebo si začnete pěstovat pavlovův reflex, na některé specifické situace a prvky. Alespoň já to tak mám. Spousta otázek a hypotéz mě napadá na dálnici a ve městech při objížďkách – teda většinou, až se jimi šťastně prokoušu.
Obecně si pak vytvářím kategorii řidičů – těch, co jsou mi jedno a ti co mě serou. Do těch, co jsou mi jedno spadají takoví, kteří jedou klidně 200, frajeři, lidi s nabušenejma autama atd. Prostě ti, co jedou a když jim náhodou na 5-10 vteřin vjedete (samo s dostatečným předstihem) do levýho pruhu, abyste předjeli polský, maďarský, litevský či běloruský kamion (Slováci jezdí normálně – podle mých zkušeností), tak na vás hned neblikají, netroubí, sníží rychlost na 140km/h a po vašem zařazení v klidu pokračují svých 200. Prostě ti, co jedou, nebrzdí, neotravujou a neohrožujou. Většinou mají BMW, AUDI, SUPERB, VW apod. Takže pokud na mě při zdržení v levém pruhu ihned neblikají (mj. nejezdím pomalu, ale pšššt), tak jsem za ně na silnicích rád.
Druhá kategorie, ti co mě serou, je mnohem bohatší. Jak už jsem zmínil, kamiony – většinou polské. Nevím, zda Poláky obecně uklidňuje to, že jim – dle křesťanského učení – začíná život až po smrti, ale na silnici je mi z nich na blití. Rád bych změnil názor a třeba mě někdy přesvědčí. Ale polský kamion sám rozhoduje, kdy začne předjíždět, protože on jede 100km/h a auto před ním 95km/h a jako nezajímá ho, že v levým pruhu jedou auta podstatně rychleji a je jich tam momentálně za sebou asi 10. Stejně tak, když vidím Poláka, který jede autem, na střeše nebo kufru má 3 metrovou anténu, aby ušetřil za volání, nebo nevím na co a když ho míjím (nebo on mě, pokud mě v levým pruhu vyblikal) a má fešně zastřiženej knír po vzoru národního hrdiny Adama Malysze, tak ho počastuju agresivním pohledem (a já umím být nepříjemnej J). Pak jsou to ti, co nesmyslně okupujou levej pruh a celá dálnice je čistá. A jedou 120km/h. Co s tím? Podjet? To se přece nesmí! K takovým mistrům se většinou řadí ti, kteří sedí v Renaultu Thalia. To je obecně důvod k ostražitosti. Zrovna před pár dny se mi stalo, že jsem viděl toto auto na ulici. Bylo po dešti. Relativně široká silnice a na jednom místě výmol velikosti pneumatiky (na šířku samo) plný vody. Ano, hádáte správně. Ve 20 km rychlosti tím řidič Thalie projel a pocákal lidi na chodníku. Ne. Neudělal to schválně. Prostě blb.  A ještě jeden typ blbců – jedete cca 130 (130+ J) a předjedete auto, který jede 120. Najednou je snížená rychlost. Třeba na 100. Tak snížíte na 100 (110), protože nevíte, zda tam není radar, nebo jiná buzerace apod. Najednou vás předjíždí to auto, co jste právě minuli (většinou Renault Thalia) a jede si svých 120km/h. Prostě ty lidi jedou jakousi konstantní rychlostí, ale na tom kilu vás musí předjet, abyste je za 100m zase znovu předjížděli, protože na konci omezení rychlosti pojedou stále 120.
Taky mě fascinujou ty opravy a kolony na dálnicích. V první řadě si vždycky při zúžení kladu otázku: „Jak to, že když už jsem v tom zúžení – už jsem překonal zip a jiný nástrahy – že to pořád nejede?“ Já to prostě nechápu. Jediný logický vysvětlení pro mě je, že někdo přece musí být první v té koloně a ten stojí, nebo ne? A ten má asi Renault Thalia. Nebo nevím. V každým případě, jak může stát jeden pruh, kde není vepředu jiná překážka, si nedovedu vysvětlit.  
K těm opravám a objížďkám… Stalo se mi loni v Ostravě, že jsem se nemohl někam dostat a jen po objížďce. Tu cestu jsem jel 3x a se stejným výsledkem. Objížďka byla naznačená, ale po 2 km objížďky už autora to značení přestalo bavit, takže pokud jste nebyl místní, naprosto jste netušil, jak dál. A to jsem se neustále snažil v hlavě držet kompas. Napsal jsem na úřad, že bych prosil o fotku toho debila, kterej to měl v kompetenci, že si chci dát jeho fotku na nástěnku. Že si myslím, že za ten plat, co bere a v závislosti na tom, že mám právo na informace chci vidět, jak vypadá opravdovej génius… Nic mi neposlali. Ale zase tak moc jsem na tom netrval. Prohučel jsem to totiž nakonec tím zákazem vjezdu přes staveniště. Nic jinýho mi nezbývalo.

Laura se polila kafem. Přijde jí to strašně směšný. Mně už tolik ne.

středa 6. července 2016

Proč něco dělat?

Dlouho jsem zvažoval vydání knihy. Stejně tak vlastního CD. Neustále pochybuji o tom, co dělám a k čemu to vlastně je. Nakonec jsem se rozhodl vše uskutečnit a obhajuji si to takto:
Kdykoliv pustím televizi nebo rádio, přijde mi, že je tam neustále a dokola to samé. Několikrát jsem si položil otázku, kdo rozhoduje o tom, co lidé chtějí slyšet nebo vidět? No asi posluchači a diváci, nebo ne? No mělo by to tak asi být. Televizní program chce co největší sledovanost, a proto zařazuje filmy, pořady, dokumenty,…prostě vše, co má potenciálně největší úspěch v nejširší základně diváků.  Rádio pouští do éteru skladby, které lidé chtějí slyšet, protože tím udrží daná stanice pozornost a nebude mít nikdo potřebu přelaďovat na jiný kanál a rádio se tak stane např. nejposlouchanějším. Marketingová oddělení pak mají statistiky a argument pro to, proč by měl zákazník inzerovat nebo vést jednu z částí reklamní kampaně právě na jejich stanici. Jen obyčejná úvaha. Je mi jasné, že v nějaké interní směrnici dané televize nebo rozhlasové stanice bude této problematice věnováno několik sofistikovaně popsaných stran, o kterých se bude debatovat na poradách. Nejsem v této oblasti expert. Jen běžný posluchač, TV divák – prostě konzument. Co tím chci ale říct…
Rozhodně nemám nic proti zařazování nebo reprodukci tzv. národních klenotů - např. Karel Gott apod. Nejenom, že tady nikdo lepší není, ale jeho skladby, resp. písně si to prostě zaslouží a jsou populární právem. Takže i když se tyto skladby hrají 20, 30 let, tak jsou pořád jaksi aktuální a neztrácejí ani uměleckou a ani jakoukoliv jinou hodnotu. Mluvím spíš o některých – podle mého soudu – hudebních masakrech. Naprosto nechápu mentalitu lidí, kteří si koupí CD Jakuba Smolíka apod. Nerozumím tomu. Je to stejný hudební kýč jako Duo Yamaha nebo Eva a Vašek. Stejně tak nerozumím dramaturgii různých předávání ocenění. Naprosto neznevažuju ocenění typu – fotbalista roku, zlatá hokejka, apod. Miluju sport a fotbal a hokej zvlášť. Ale nějak mě tato teatrální oslava schopností nebere. Ale budiž. Je to sice paradox, že státní vyznamenání (a je jedno, z rukou kterého prezidenta byla předána) běží na kanálu Čt2 a ceny Anděl apod. jsou zřejmě populárnější, tak proto jsou na nějakém lukrativnějším kanále, ale dá se to pochopit. Od toho jsou přece marketingoví experti, kteří ví, co lidé chtějí. Co ale naprosto nedávám, je to trapný prokládání a natahování těchto galavečerů. Už od dob Televarieté jsem to nesnášel, ale tam to mělo nějaký význam, protože Bohdalová s Dvořákem si mezi scénkami museli trochu odpočinout, převléci se, nachystat scénu apod. Ale k čemu je to, že mezi předáváním 7. a 6. místa v nějaké anketě vyběhne na scénu nějaký „populární“ zpěvák a na playback vystřihne nějakou úplně zbytečnou píseň? Jaký to tam má význam? Nevím. Chápu, že se to děje na všech těchto akcích, ale u nás to prostě tak nějak nemá úroveň. Ne. Nechci nikoho kritizovat nebo hodnotit vkus posluchačů, diváků...ale mně to prostě přinejmenším přijde divné, že by tohle lidé chtěli.

A proto si prostě říkám, že by se asi člověk neměl nejen s nikým porovnávat, ale také nesklouznout k přehnanému sebehodnocení a sebekritice, i když je to samozřejmě v jisté míře potřeba. Proto jsem tu výzvu, napsat knihu přijal, a proto jsem se nechal dokopat k tomu, vydat vlastní CD. Ano. Ani kniha a ani CD nejsou přímo mainstreamovou záležitostí, ale ve svém intervalu si myslím, že to rozhodně není brak. V obou případech probíhají poslední úpravy a brzy snad vyjdou na světlo. Nikomu nenutím ani moje pohledy, ani moje názory a ani moji hudbu (no ne každý má rád rock/metal), ale když poslouchám, čím jsou schopni se lidé prezentovat, co jsou schopni nahrát, napsat, tak si myslím, že to opravdu řešit nemusím. Když to neřeší Jakub Smolík, sestava naprosto vylízaných youtuberů, kteří vydělávají na své trapnosti apod., tak proč bych měl já. Můžu sedět a nedělat nic, nebo udělat něco. Takže dělám to něco a je na Vašem posouzení, zda je to dobře nebo špatně.