středa 6. července 2016

Proč něco dělat?

Dlouho jsem zvažoval vydání knihy. Stejně tak vlastního CD. Neustále pochybuji o tom, co dělám a k čemu to vlastně je. Nakonec jsem se rozhodl vše uskutečnit a obhajuji si to takto:
Kdykoliv pustím televizi nebo rádio, přijde mi, že je tam neustále a dokola to samé. Několikrát jsem si položil otázku, kdo rozhoduje o tom, co lidé chtějí slyšet nebo vidět? No asi posluchači a diváci, nebo ne? No mělo by to tak asi být. Televizní program chce co největší sledovanost, a proto zařazuje filmy, pořady, dokumenty,…prostě vše, co má potenciálně největší úspěch v nejširší základně diváků.  Rádio pouští do éteru skladby, které lidé chtějí slyšet, protože tím udrží daná stanice pozornost a nebude mít nikdo potřebu přelaďovat na jiný kanál a rádio se tak stane např. nejposlouchanějším. Marketingová oddělení pak mají statistiky a argument pro to, proč by měl zákazník inzerovat nebo vést jednu z částí reklamní kampaně právě na jejich stanici. Jen obyčejná úvaha. Je mi jasné, že v nějaké interní směrnici dané televize nebo rozhlasové stanice bude této problematice věnováno několik sofistikovaně popsaných stran, o kterých se bude debatovat na poradách. Nejsem v této oblasti expert. Jen běžný posluchač, TV divák – prostě konzument. Co tím chci ale říct…
Rozhodně nemám nic proti zařazování nebo reprodukci tzv. národních klenotů - např. Karel Gott apod. Nejenom, že tady nikdo lepší není, ale jeho skladby, resp. písně si to prostě zaslouží a jsou populární právem. Takže i když se tyto skladby hrají 20, 30 let, tak jsou pořád jaksi aktuální a neztrácejí ani uměleckou a ani jakoukoliv jinou hodnotu. Mluvím spíš o některých – podle mého soudu – hudebních masakrech. Naprosto nechápu mentalitu lidí, kteří si koupí CD Jakuba Smolíka apod. Nerozumím tomu. Je to stejný hudební kýč jako Duo Yamaha nebo Eva a Vašek. Stejně tak nerozumím dramaturgii různých předávání ocenění. Naprosto neznevažuju ocenění typu – fotbalista roku, zlatá hokejka, apod. Miluju sport a fotbal a hokej zvlášť. Ale nějak mě tato teatrální oslava schopností nebere. Ale budiž. Je to sice paradox, že státní vyznamenání (a je jedno, z rukou kterého prezidenta byla předána) běží na kanálu Čt2 a ceny Anděl apod. jsou zřejmě populárnější, tak proto jsou na nějakém lukrativnějším kanále, ale dá se to pochopit. Od toho jsou přece marketingoví experti, kteří ví, co lidé chtějí. Co ale naprosto nedávám, je to trapný prokládání a natahování těchto galavečerů. Už od dob Televarieté jsem to nesnášel, ale tam to mělo nějaký význam, protože Bohdalová s Dvořákem si mezi scénkami museli trochu odpočinout, převléci se, nachystat scénu apod. Ale k čemu je to, že mezi předáváním 7. a 6. místa v nějaké anketě vyběhne na scénu nějaký „populární“ zpěvák a na playback vystřihne nějakou úplně zbytečnou píseň? Jaký to tam má význam? Nevím. Chápu, že se to děje na všech těchto akcích, ale u nás to prostě tak nějak nemá úroveň. Ne. Nechci nikoho kritizovat nebo hodnotit vkus posluchačů, diváků...ale mně to prostě přinejmenším přijde divné, že by tohle lidé chtěli.

A proto si prostě říkám, že by se asi člověk neměl nejen s nikým porovnávat, ale také nesklouznout k přehnanému sebehodnocení a sebekritice, i když je to samozřejmě v jisté míře potřeba. Proto jsem tu výzvu, napsat knihu přijal, a proto jsem se nechal dokopat k tomu, vydat vlastní CD. Ano. Ani kniha a ani CD nejsou přímo mainstreamovou záležitostí, ale ve svém intervalu si myslím, že to rozhodně není brak. V obou případech probíhají poslední úpravy a brzy snad vyjdou na světlo. Nikomu nenutím ani moje pohledy, ani moje názory a ani moji hudbu (no ne každý má rád rock/metal), ale když poslouchám, čím jsou schopni se lidé prezentovat, co jsou schopni nahrát, napsat, tak si myslím, že to opravdu řešit nemusím. Když to neřeší Jakub Smolík, sestava naprosto vylízaných youtuberů, kteří vydělávají na své trapnosti apod., tak proč bych měl já. Můžu sedět a nedělat nic, nebo udělat něco. Takže dělám to něco a je na Vašem posouzení, zda je to dobře nebo špatně.

Žádné komentáře:

Okomentovat