pátek 15. července 2016

Na cestách...

Tak nějak se občas zamýšlím na silnicích a cestách. Jak musíte být ve střehu a pozorujete to dění a jste ve vzájemných interakcích s ostatními účastníky silničního provozu, napadá vás spousta myšlenek, anebo si začnete pěstovat pavlovův reflex, na některé specifické situace a prvky. Alespoň já to tak mám. Spousta otázek a hypotéz mě napadá na dálnici a ve městech při objížďkách – teda většinou, až se jimi šťastně prokoušu.
Obecně si pak vytvářím kategorii řidičů – těch, co jsou mi jedno a ti co mě serou. Do těch, co jsou mi jedno spadají takoví, kteří jedou klidně 200, frajeři, lidi s nabušenejma autama atd. Prostě ti, co jedou a když jim náhodou na 5-10 vteřin vjedete (samo s dostatečným předstihem) do levýho pruhu, abyste předjeli polský, maďarský, litevský či běloruský kamion (Slováci jezdí normálně – podle mých zkušeností), tak na vás hned neblikají, netroubí, sníží rychlost na 140km/h a po vašem zařazení v klidu pokračují svých 200. Prostě ti, co jedou, nebrzdí, neotravujou a neohrožujou. Většinou mají BMW, AUDI, SUPERB, VW apod. Takže pokud na mě při zdržení v levém pruhu ihned neblikají (mj. nejezdím pomalu, ale pšššt), tak jsem za ně na silnicích rád.
Druhá kategorie, ti co mě serou, je mnohem bohatší. Jak už jsem zmínil, kamiony – většinou polské. Nevím, zda Poláky obecně uklidňuje to, že jim – dle křesťanského učení – začíná život až po smrti, ale na silnici je mi z nich na blití. Rád bych změnil názor a třeba mě někdy přesvědčí. Ale polský kamion sám rozhoduje, kdy začne předjíždět, protože on jede 100km/h a auto před ním 95km/h a jako nezajímá ho, že v levým pruhu jedou auta podstatně rychleji a je jich tam momentálně za sebou asi 10. Stejně tak, když vidím Poláka, který jede autem, na střeše nebo kufru má 3 metrovou anténu, aby ušetřil za volání, nebo nevím na co a když ho míjím (nebo on mě, pokud mě v levým pruhu vyblikal) a má fešně zastřiženej knír po vzoru národního hrdiny Adama Malysze, tak ho počastuju agresivním pohledem (a já umím být nepříjemnej J). Pak jsou to ti, co nesmyslně okupujou levej pruh a celá dálnice je čistá. A jedou 120km/h. Co s tím? Podjet? To se přece nesmí! K takovým mistrům se většinou řadí ti, kteří sedí v Renaultu Thalia. To je obecně důvod k ostražitosti. Zrovna před pár dny se mi stalo, že jsem viděl toto auto na ulici. Bylo po dešti. Relativně široká silnice a na jednom místě výmol velikosti pneumatiky (na šířku samo) plný vody. Ano, hádáte správně. Ve 20 km rychlosti tím řidič Thalie projel a pocákal lidi na chodníku. Ne. Neudělal to schválně. Prostě blb.  A ještě jeden typ blbců – jedete cca 130 (130+ J) a předjedete auto, který jede 120. Najednou je snížená rychlost. Třeba na 100. Tak snížíte na 100 (110), protože nevíte, zda tam není radar, nebo jiná buzerace apod. Najednou vás předjíždí to auto, co jste právě minuli (většinou Renault Thalia) a jede si svých 120km/h. Prostě ty lidi jedou jakousi konstantní rychlostí, ale na tom kilu vás musí předjet, abyste je za 100m zase znovu předjížděli, protože na konci omezení rychlosti pojedou stále 120.
Taky mě fascinujou ty opravy a kolony na dálnicích. V první řadě si vždycky při zúžení kladu otázku: „Jak to, že když už jsem v tom zúžení – už jsem překonal zip a jiný nástrahy – že to pořád nejede?“ Já to prostě nechápu. Jediný logický vysvětlení pro mě je, že někdo přece musí být první v té koloně a ten stojí, nebo ne? A ten má asi Renault Thalia. Nebo nevím. V každým případě, jak může stát jeden pruh, kde není vepředu jiná překážka, si nedovedu vysvětlit.  
K těm opravám a objížďkám… Stalo se mi loni v Ostravě, že jsem se nemohl někam dostat a jen po objížďce. Tu cestu jsem jel 3x a se stejným výsledkem. Objížďka byla naznačená, ale po 2 km objížďky už autora to značení přestalo bavit, takže pokud jste nebyl místní, naprosto jste netušil, jak dál. A to jsem se neustále snažil v hlavě držet kompas. Napsal jsem na úřad, že bych prosil o fotku toho debila, kterej to měl v kompetenci, že si chci dát jeho fotku na nástěnku. Že si myslím, že za ten plat, co bere a v závislosti na tom, že mám právo na informace chci vidět, jak vypadá opravdovej génius… Nic mi neposlali. Ale zase tak moc jsem na tom netrval. Prohučel jsem to totiž nakonec tím zákazem vjezdu přes staveniště. Nic jinýho mi nezbývalo.

Laura se polila kafem. Přijde jí to strašně směšný. Mně už tolik ne.

Žádné komentáře:

Okomentovat